Psaní příběhů
Tak jste se sem dostali! To je báječné! Můžeme jít na to!
Jako první si povíme něco o historii knih.
HISTORIE KNIH
Nejdříve se příběhy vyprávěli ústně. Později lidé zjistili, že mohou psát na kamenné desky, hliněné střepy, nebo pergamenové svitky. Svitky byly pak nahrazeny kodexy, které měly vzhled jako dnešní knihy (tedy jde o svazky papírů v obalu). Až do vynalezení tiskařského lisu se však musely psát ručně.
Tak teď, když už knižní historii známe, se podíváme na samotné psaní. Vše vám vysvětlím v několika krocích. Prosím, nepřeskakujte žádný. Po každém kroku je několik úkolů, které vás procvičí v tom, co jste se právě naučili. Ty také nepřeskakujte! A nemusíte vše udělat těsně za sebou, protože psaní příběhů může být fuška a je tu toho hodně.
1. CO MUSÍ SPRÁVNÝ PŘÍBĚH OBSAHOVAT
Abyste napsali dobrý příběh, musíte tohle vědět. Schválně se podívejte na tento krátký text a zkuste ho rozdělit na tři části a pojmenovat je.
Byl jednou jeden bílý pejsek, a ten se jmenoval Rex. Rex měl moc rád aport a svůj malý tenisák.
Jednoho dne se však tenisák ztratil. Co teď? Rex ho hledal úplně všude. Nikde ale nebyl.
Večer si Rex lehl do pelíšku, ale nemohl usnout. Něco ho hrozně tlačilo do zad. Když se tam podíval, uviděl svůj milovaný tenisák. Konečně se našel!
Už to máte? Jestli ano, podíváme se, jak by to mělo být.
PRVNÍ ČÁST: První část se u našeho příběhu skládá ze dvou prvních vět. Říká se jí začátek. Začátek je pro příběh důležitý, protože se v něm čtenář seznámí s hlavními postavami. Také někdy např. s prostředím, kde a kdy se příběh odehrává.
DRUHÁ ČÁST: Druhá část se nazývá stať. Je to ta, kde se začne něco dít. Často se tu objeví zápletka. V našem krátkém příběhu začíná větou Jednoho dne se však tenisák ztratil a končí větou Nikde ale nebyl. Stať by měla také být dobře promyšlená, neboť se jedná o hlavní část příběhu.
TŘETÍ ČÁST: A na konec závěr. V závěru se zápletka (problém) vyřeší. Je dobré, aby čtenář závěr pochopil (aby pochopil, jak se problém vyřešil). Závěr v našem příběhu jsou poslední čtyři věty.
A ještě jedna důležitá věc! Proto, aby se čtenář orientoval dobře v textu, musíte jednotlivé myšlenky rozdělovat v příběhu do takzvaných odstavců. Stejně jako tady na Bookmils. Proč ten text Třetí část není spojený s tímto? Protože to, co je zde napsáno, nepatří už k závěru příběhů. Sdělila jsem jednu věc a teď sděluji další. A proč tuhle informaci píšu k částem příběhu? Protože to s tím trochu souvisí. Stejně jako se příběh dá rozdělit na začátek, stať a závěr, dá se rozdělit i na odstavce. Dále bych ráda uvedla, že když např. končí začátek, začátek stati bude až v dalším odstavci.
A hele, odstavec! Ještě byste totiž měli vědět, že umět správně text rozdělit na odstavce je někdy fakt těžké a každý to udělá trochu jinak. Takže si s tím moc nelámejte hlavu. Jen ať není váš příběh jeden celek, ale je rozdělený na části po myšlenkách.
Tak teď už části příběhu známe. Možná vás ale napadla například otázka, co to jsou postavy a jak se rozlišují. O tom si něco povíme teď. Ale nejdřív si udělejte úkoly ke kroku, který jste právě dokončili.
ÚKOL 1: Zkuste představit krátký příběh podobný tomu našemu. Kde budou začínat a končit začátek, stať a závěr?
ÚKOL 2: Jak byste rozdělili na odstavce Rexův příběh?
2. VÍCE O ČÁSTECH PŘÍBĚHU
ZAČÁTEK
POSTAVY: Postavy jsou ti, se kterými příběh prožíváme. Příběh má vždy hlavní postavu a většinou i postavy vedlejší. Hlavní postava je ta, o které se v příběhu mluví nejvíce a následujeme jí. Vedlejší postavy jsou ti ostatní, které např. potká na své cestě. Příběh může mít i více hlavních postav (třeba v knize Spící město jsou hned čtyři!), ale my začneme nejdřív s jednou.
O postavách by měl čtenář něco vědět. Třeba jestli jsou to zvířata či lidi (nebo to můžou dokonce být i věci, jak chcete), muži či ženy, dobří či zlí, nebo děti či dospělí. Také může být řečeno, jaké mají vlastnosti a co mají rádi. A nebo jak vypadají! Na postavách se vážně můžeme vyřádit!
PROSTŘEDÍ: Pozor! Prostředí neznamená jen místo, ale i čas! O prostředí by měl čtenář také něco vědět. Sice tomu tak někdy není, ale čtenářům to pomůže při představování příběhu. Třeba v našem příběhu se tohle moc nepovedlo. Sice čtenář ví, že tenisák se našel večer, ale to je asi tak všechno. Teď se na chvíli zamyslete, KDE by se mohl náš příběh odehrávat. Ano, třeba v domečku na kopci! Nebo na louce! A jak by to tam vypadalo? Mohla tam být tráva a kytičky! Nebo staré odpadky a harampádí! Představovali bychom si pak příběh jinak? Ano! Místo mrakodrapu bychom viděli starou chajdu! A místo zasněžené krajiny písečnou pláž! Stejné je to u času. Mohlo by být třeba uvedeno, že se tenisák ztratil ve středu ráno. Pak si čtenář nepředstaví temnou noc, ale slunečné ráno. Také bych ráda uvedla, že prostředí se mohou měnit. Např. když postava přejde z jednoho do druhého. Podle prostředí se také dá většinou rozpoznat žánr příběhu, o kterém si povíme později.
ZÁPLETKA
Na zápletce opravdu záleží. Když vymýšlíte zápletku, měli byste už mít vymyšlený závěr, tedy vyřešení problému. V našem příběhu je tento problém ztracený tenisák. Když jsem psala zápletku, měla jsem jasno v tom, že se míček v závěru najde a tak se tento problém vyřeší. Proto si před začátkem psaní vše včetně zápletky pořádně promyslete.
ZÁVĚR
VYŘEŠENÍ PROBLÉMU: V závěru je hlavní část ta, kdy se problém vyřeší. Vyřešení musíte napsat jasně a stručně, aby ho čtenář pochopil. Také uveďte, jak k řešení postava přišla. Když bude tato část napsaná špatně, čtenáře odradí číst vaše další příběhy, protože jednoduše nechce číst konce, které nechápe. A jak už jsem psala, když píšete zápletku, musíte mít vymyšlené řešení.
KONEC PŘÍBĚHU: Vyřešením zápletky ještě příběh nekončí! Alespoň ty velké ne. Nakonec se totiž může dát část, která čtenáře s příběhem rozloučí. Třeba v našem příběhu by mohla být věta Rex byl tak šťastný z nálezu tenisáku, že usnul a zdály se mu krásné sny. Rozhodně by nemělo být po vyřešení problému jen slovíčko KONEC.
ÚKOL 1: Představte si svojí oblíbenou postavu (třeba z filmu nebo knížky) a zkuste ji popsat.
ÚKOL 2: Jak by se ještě dalo v Rexově příběhu upřesnit prostředí?
ÚKOL 3: Jaká jiná zápletka by mohla být v Rexově příběhu?
ÚKOL 4: Jak by se dala vaše zápletka z předchozího úkolu vyřešit?
ÚKOL 5: Jak by ještě mohl vypadat konec Rexova příběhu?
3. ŽÁNRY
Tak, teď si dejte pauzu! Povinně! A až si odpočinete, budeme moci pokračovat.
Asi už jste o žánrech slyšeli. Jestli ne, jedná se o rozdělení různých druhů příběhů do různých skupin. Třeba když jsou v příběhu mimozemšťané, měl by patřit do žánru sci-fi. Samozřejmě existují i další žánry, a o čtyřech známých z nich, si teď něco povíme. Kdybyste se ale o nich chtěli dozvědět více, napište si název žánru do Wikipedie. Ta vám toho řekne až až!
FANTASY: Musela jsem prostě začít tímto žánrem, protože si myslím, že je nejčastější. Když jsou v příběhu věci, které doopravdy nejsou, může se jednat o žánr fantasy. Ale pozor! Pokud tyto věci jsou např. zatím nevynalezení roboti, asi se jedná spíše o žánr sci-fi (o tom si povíme hned)! Ve fantasy příběhu jsou spíše draci nebo víly. Také se tu často objevují kouzla a boje s meči (nemyslím ale světelnými!). A nebo mluvící zvířata.
SCI-FY: Mezi známé sci-fi filmy patří třeba Star wars. V tomto filmu je hromada robotů, vesmírných lodí a mimozemšťanů, a tak by nikoho nenapadlo Hvězdné války zařadit jinak. Příběh v tomto žánru totiž přesně tohle často obsahuje! Prostředí sci-fi příběhu bude zřejmě vesmír, jiná planeta nebo ta naše v budoucnosti. Do sci-fi žánru spadají také superhrdinové s elektronickými pomůckami. Mimochodem, zkratka sci-fi (či SF) znamená science fiction, což je v překladu vědecká fikce.
DETEKTIVKA: Detektivka je příběh, kde detektiv řeší nějakou záhadu. Třeba vraždu nebo krádež. Mezi slavné detektivky patří Sherlock Holmes.
ROMANTICKÝ PŘÍBĚH: Tento žánr je o dvou lidech, kteří se do sebe zamilují. Může skončit dobře (např. se vezmou), ale i špatně (např. jeden zemře a druhý se žalem zabije také).
ÚKOL: V jakém žánru je váš oblíbený příběh?
4. OŽIVUJÍCÍ PROSTŘEDKY VYPRÁVĚNÍ
Tak, základ už máte za sebou a můžete pokračovat s dalším krokem! První si však zkuste napsat kraťoučký příběh s tím, co jste se zatím naučili.
Dobrá. Teď se vrhneme do oživujících prostředků vyprávění. Co si myslíte, že to je? Jak vás možná napadlo, je to způsob, jak udělat příběh pro čtenáře poutavější. Schválně si přečtěte dvě verze Rexova příběhu. Která vás víc baví?
Byl jednou jeden bílý pejsek, a ten se jmenoval Rex. Rex měl moc rád aport a svůj malý tenisák.
Jednoho dne se však tenisák ztratil. Co teď? Rex ho hledal úplně všude. Nikde ale nebyl.
Večer si Rex lehl do pelíšku, ale nemohl usnout. Něco ho hrozně tlačilo do zad. Když se tam podíval, uviděl svůj milovaný tenisák. Konečně se našel!
Byl jednou jeden pejsek bílý jako sníh, a ten se jmenoval Rex. Rex přímo miloval aport a svůj báječný tenisák.
Jednoho dne se však něco stalo. Něco hrozného. Tenisák se ztratil!
"Můj milovaný tenisák! Kde jen může být?" říkal si pořád Rex. Jenže ať ho hledal, jak ho hledal, tenisák nikde.
Večer si Rex lehl do pelíšku, ale nemohl usnout. Něco ho příšerně tlačilo do zad!
"Au! Haf! Au! Haf! Co to může být?" říkal si Rex. Vstal tedy a koukl se tam. A co to nevidí!
"Můj tenisák! Já jsem tak šťastný!" vykřikl Rex.
Máte to? Pro čtenáře by měla být lepší druhá verze (samozřejmě nevadí, jestli se vám více líbí ta první). Jsou v ní totiž právě oživující prostředky vyprávění. Jaké? Na to se teď podíváme!
PŘIROVNÁNÍ: V našem příběhu se vyskytuje hned v první větě. Všimli jste si toho bílý jako sníh? Takhle jednoduše fungují přirovnání. Přirovnání se dělí na dva druhy. Přirovnání ustálená jsou ta, která se běžně používají a někdo je už vymyslel (např. ostrý jako břitva). A ta neustálená jsou ta, která si vymyslíš ty (např. moje přirovnání: roztomilý jako kočka).
KRÁTKÉ VĚTY V NAPĚTÍ: Nepřijde vám ten druhý odstavec trochu moc napínavý? To je naschvál! Když se v příběhu odehrává něco opravdu napínavého, můžete to ještě zlepšit krátkými větami (např. Ozval se zvuk. Hrozivý zvuk.)
PŘÍMÁ ŘEČ: Přímá řeč je snad v každém příběhu. Proč? Protože vyprávění skvěle oživí! O pravidlech přímé řeči vám nepovím, protože je jich hodně, ale můžete si je jednoduše vygooglit.
CITOSLOVCE: Citoslovce jsou také jedním ze slovních druhů. Jde o zvuky (např. haf haf) a vůle mluvčího (např. au). Můžete je dát do uvozovek, ale nemusíte.
STŘÍDANÍ SLOV: Není dobré, když za každými uvozovkami dáte řekl. Příběh by pak byl plný slov řekl. A to by čtenářům nemuselo vyhovovat. Střídejte tedy slova! Místo řekl můžete napsat třeba prohlásil (podle věty).
ÚKOL: Před tímto krokem jste napsali svůj krátký příběh. Zkuste zapřemýšlet, jak do něj přidat oživující prostředky, aby byl zajímavější.
5. PLÁNOVÁNÍ PŘÍBĚHU
Gratuluji! Můžete se vrhnout do psaní! Ale první si udělejte plán vašeho příběhu. Pomůžou vám tyhle papíry, které si můžete vytisknout.
Omlouvám se, ale ještě jsem nestihla sem obrázky nahrát. Udělejte si tedy myšlenkovou mapu vašeho příběhu nebo otázky KDY?, KDE? , KDO? a.t.d. Pokud potřebujete pomoct, napište na bookmils@email.cz! Brzy tu vše bude!
Už to máte? Tak si pořádně příběh promyslete. Jak to bude? Pak se můžete vrhnout na další krok!
6. PSANÍ PŘÍBĚHU
Tak. Všechno máte naplánované, tak se do toho můžete pustit. První si ale zopakujte předešlé kroky a rozhodněte si, zda budete příběh psát na počítači nebo v ruce. A nezapomeňte si vymyslet pro příběh poutavý název!
7. JAK NA KNIHU
Až napíšete takový příběh, který se vám opravdu bude líbit, můžete se ho pokusit vydat jako knihu. Zde je, jak na to.
1. Jako první příběh napište.
2. Příběh si nechte zkontrolovat (můžete to udělat i sami).
3. Pošlete příběh nějakému nakladatelství. Přidejte všechny papíry, které se po vás požadují (více informací si vyhledejte!). Nakladatelství se rozhodne, zda váš příběh vydá nebo ne. Pokud ano, sláva! Pokud ne, nevadí! Můžete příběh poslat jinému nakladatelství nebo napsat jiný.
TIP: Je také možné si knihu vydat vlastním nákladem nebo doma. Můžete si do ní udělat i ilustrace nebo o ně požádat někoho jiného.
POTŘEBUJETE S NĚJAKÝM KROKEM PORADIT, ČI NESOUHLASÍTE? KONTAKTUJTE MĚ!
ODKAZY
Wikipedia (článek Kniha): https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha
O přímé řeči: https://www.mojecestina.cz/article/2014071301-jak-psat-primou-rec
O vydání knihy: https://vydaniknihy.cz/jak-si-vydat-knihu-a-dostat-ji-az-na-pulty-obchodu/